RVP – promarněná šance
Aneb proč učíme žáky 21. století metodami 20. století znalosti 19. století?
Když jsem se před pár lety poprvé dověděl o inovaci vzdělávacího obsahu prostřednictvím jakýchsi Rámcových vzdělávacích programů, vznikla ve mne určitá (malá) naděje, že je to pokus alespoň částečně řešit jeden ze základních problémů našeho školství, kterým je podle mne vlastní obsah vzdělávání. Slovo kompetence ještě nemělo hanlivý nádech a představa tvorby ŠVP mne nechávala v klidu, stejně jsem měl vlastní vzdělávací plán svého předmětu (Informatika) dávno vytvořený a uvedený do praxe.
Naše (a myslím, že nejen naše) školství je však jako pohádka, ovšem od Járy Cimrmana. Pro ty, kteří jeho dílo dobře neznají: v Cimrmanově pohádce se pravidelně střídají dva momenty – moment očekávání a moment zklamání.
Co jsem (naivně) očekával:
• Že množství faktů vyžadovaných pro absolvování základní (a vůbec jakékoliv) školy bude sníženo.
• Že množství teoretických znalostí, které nemají s praktickým životem nic společného, bude omezeno.
• Že budou zahrnuty a posíleny pro dnešní život zásadní znalosti (například informatika, mediální a finanční výchova).
• Že bude dán určitý prostor na rozvoj pro život potřebných dovedností (tj. kompetencí).
Co se stalo:
• RVP opsaly ustálené osnovy všech předmětů. Ty se však „ustalovaly“ během 19. a v první polovině 20. století.
• Množství faktů se nezměnilo.
• Kompetence a některé potřebné oblasti byly občas někam přidány.
Výsledek je zřejmý:
Žáci se stále biflují množství faktů, které mohou najít na Netu a hlavně: které ke svému životu vůbec nepotřebují. Na rozvoj dovedností (a kompetencí) nezbývá prostor a čas, nové, pro současný život potřebné znalosti a dovednosti živoří na pokraji zájmu škol.
Poznámka: Nejsem zcela proti „biflování“ a vůbec netvrdím, že všechny informace jsou na Netu, tedy se je není potřeba učit. Vím dobře, že nová znalost musí zapadnout mezi znalosti již získané. ALE: množství teoretických znalostí jednotlivých předmětů je myslím zcela očividně přehnané a nepotřebné.
Problémem jsou odborníci aneb ryba smrdí od hlavy
Podle mého názoru je základní problém paradoxně v tom, že osnovy jednotlivých předmětů (pardon, oblastí RVP) vytvářejí odborníci na určitou oblast. Kteří, jak se obávám, nikdy (nebo už hodně dávno) neučili na základní (ani střední) škole a kterým (aby mohli být váženými odborníky) je většinou nemálo let. Jen málo takových lidí žije reálně v tomto století, vnímá změny ve společnosti vyvolané „vniknutím“ informačních technologií do života (hlavně mladých) lidí a změnami v přístupu mladých lidí ke vzdělání a k životu vůbec.
Tito lidé vidí důležitost svého oboru (o něco větší než těch ostatních oborů) a vidí z nadhledu množství „základních“ informací, které musí adept jejich oboru přeci ve škole získat. Proto „předměty“ bojují o každou rovnici, o každé datum a o každé dílo, které by žáci měli znát. Platilo to tak vždycky (tj. od Marie Terezie) a bude to platit, i když…
Obávám se, že nebude. Žáci nás svým „tichým“ odporem donutí množství znalostí omezit. Realita českého školství je myslím taková, že kromě gymnázií už více méně žáci „vítězí“ všude. A nebojují s nimi autoři RVP, ale „obyčejní“ učitelé, kteří často tuší, že je něco špatně, ale v současném českém školství je toho špatně tolik, že tento základní problém většinou nevidí.
Je to škoda – byla zde šance alespoň 20 % nadbytečných faktů ubrat a nabídnout více souvislostí, dovedností, prostě kompetencí :-)). Zájemci o obor by si fakta našli a ti, které určitý obor nezaujal, by měli o předmětu paradoxně větší přehled, protože v menším množství faktů je snadnější vytvořit řád a souvislost. Prostě – škoda.
Did you enjoy this post? Why not leave a comment below and continue the conversation, or subscribe to my feed and get articles like this delivered automatically to your feed reader.
Comments
No comments yet.
Sorry, the comment form is closed at this time.